Válku proti Srbům ve Francii schvalovali ti, kteří jsou pro-atlanticky orientováni, a jich bylo hodně jak na levici, tak i na pravici. Chtěli jsme být v NATO, a Kosovo bylo pro přežití tohoto svazu velmi důležité. S Kosovem NATO zcela změnilo charakter a ze štítu se přeměnilo v meč.

Čtrnáct let po bombardování Jugoslávie letouny NATO francouzský novinář Pierre Péan, autor knihy Kosovo: „spravedlivá“ válka pro mafiánský stát zkoumá pozadí této války především soustředěn na roli Francie. 

Expert obhajoby, profesor Kosta Čavoški dnes oznámil soudu s Radovanem Karadžičem v Haagu (ICTY), že válku v Bosně a Hercegovině vyvolalo odvolání již podepsané smlouvy o reorganizaci Bosny a Hercegoviny podle tří národnostních entit, uzavřené v Lisabonu (v roce 1992) pod iniciativou portugalského premiéra José Cutileira. Podepsanou dohodu odvolal vůdce bosenských muslimů Alia Izetbegović.

Motto:

„Mezinárodní soudní dvůr pro zločiny v bývalé Jugoslávii v Haagu

ctí presumpci neviny obžalovaného,

dokud se svědecky či jinak nedokáže,

že obžalovaný je Srb.

Před dvaceti lety, 15. května 1992, bylo během dohodnutého stahování 92. motorizované brigády Jugoslávské lidové armády (JNA) z kasáren „Husinska Buna“, zabito nejméně 50 a zraněno 44 vojáků JNA.

Zločin „tuzlanská kolona“ byl spáchán 12 dní po podobném útoku v Dobrovolnické ulici v Sarajevu, při kterém „Zelené barety“, „Patriotská liga“ a teritoriální obrana BaH zabili 42 příslušníků JNA.

Útok na 92. motorizovanou brigádu, která se stahovala z kasáren Husinska Buna se

Postřílení pěti náhodně vybraných nevinných obětí před Velikonocemi u Sklopje spáchali Albánci – islámští teroristé. Jejich záměrem bylo vyvolat masový střet Makedonců s Albánci, který by byl důvodem nového balkánského konfliktu. Na tom se shodují bezpečnostní experti v regionu.

Přestože tato provokace nepřinesla požadovaný efekt, odborníci pro boj s terorismem upozorňují, že tu není žádné místo pro optimismus. Rituální vražda může být začátkem nové krize na Balkáně.

Dobrovolnická ulice v Sarajevu, 20 let poté …

Co je to za lidi, co je to za místo, kde neexistuje dokonce ani úcta k mrtvým? Televizní záběry z pietního shromáždění za zabité příslušníky JNA (Jugoslávská lidová armáda) v Dobrovolnické ulici (Dobrovoljačka) v Sarajevu, 20 let po jejich zabití: příbuzní a přátelé truchlí, zatímco větší skupina občanů Sarajeva pokřikuje urážky, přesněji řečeno řve. Mezi nimi je kordon policie. Obraz státu Bosna a Hercegovina, která

Jeden z bývalých velitelů tzv. Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) Xhezair Shaqiri známý jako Hoxha ( čti: Džezair Šaćiri – Hodža) oznámil, že se bude reaktivovat ilegální formace UÇK, protože její členové mají zkušenosti z bojů na Kosovu a v Makedonii a na jihu Srbska a jsou schopni se postavit srbské a makedonské tajné službě.

„Nedávno jsem měl schůzku s bývalými veliteli UÇK a na tomto setkání jsme

Nedávná odhalení odporných zločinů, kterých se dopustila argentinská junta pod vedením generála Jorgeho Rafaela Videly, nám umožňují nahlédnout dvojí metr, který je uplatňován při výkonu toho, co se pokládá za „mezinárodní spravedlnost“.

Generál Videla byl citován v deníku „La Nacion“,[1] vydávaném v Buenos Aires, připouštějíc, že během jeho sedmileté vlády v Argentině v letech 1976 až 1981 „zmizelo“ čili bylo popraveno orgány pod jeho velením „7000 až 8000 lidí, kteří museli zemřít,“ přičemž několik tisíc dětí bylo nuceně odebráno svým rodičům, považovaných za „rozvraceče“, a byly předány do péče „slušných“ rodin, za které se zaručila vláda.

Média ospravedlňovala bombardování Jugoslávie letectvem NATO obrázky Albánců, kteří byli zdánlivě vyháněni Srby. Odpůrci bombardování tvrdili, že Albánci utíkali před bombardováním. Ani jedni, ani druzí neměli pravdu.

V roce 2000 poskytl Čedomir Prlinčević, bývalý hlavní archivář Kosova a předseda židovské komunity v Prištině, unikátní rozhovor Jaredu Israelovi. Tento rozhovor stojí za přečtení i po 11 letech.

Zpráva o předčasném propuštění nešťastného a nespravedlivě odsouzeného Dragana Obrenoviće z haagského žaláře by měla potěšit každého čestného člověka, který touží po spravedlnosti. Zvláště pak těší autora těchto řádků, který působil v týmu jeho obhajoby a dobře zná okolnosti tohoto případu – veřejné i tajné – a ví, že skoro dvanáctiletý trest si k hanbě této Inkvizice a jejích nečestných apologetů odseděla úplně nevinná osoba.

Žádost obhajoby Radovana Karadžiće, aby Haag donutil Nasera Oriće se opět objevit u soudu, a to v roli svědka obhajoby, vyvolala opravdový rozruch v sarajevských politických, policejních a zpravodajských kruzích. V panice je hlavně Strana demokratické akce (SDA), která se strachuje, aby Orić nevynesl pravdu o obětování Srebrenice, i když vzkázal, že ho ani nenapadá jít znovu do Haagu.

Soud s Radovanem Karadžićem měl dne 27. a 28. 2. 2012 na programu výpověď tzv.korunního svědka pana Dražena Erdemoviće. Tento muž je nazýván klíčovým svědkem obžaloby a jeho svědectví mělo přinést důkazy o systematickém zabíjení ve Srebrenici, konkrétně o zločinu v Pilici, v době těsně po pádu enklávy.

Než se dostaneme k oněm inkriminovaným červencovým dnům, kdy byla Srebrenica obsazena armádou bosenských Srbů, řekněme si pár slov o minulosti tohoto svědka.

Radikální političtí představitelé Albánců z Makedonie a Albánie podepsali v Tiraně dohodu o podpoře iniciativy pro sjednocení „všech albánských území“. Společný stát by se měl jmenovat Ilirida a jeho součástí by byly i geografické oblasti FYROM (BJRM - Bývalá jugoslávská republika Makedonie), které by následně měly být připojeny k Albánii.

Sedmnáctého března roku 2004 chtěli kosovští Albánci násilně dokončit to, co za pomocí NATO začali roku 1999 – uloupení Kosova a Metochie od Srbska. V období následujícím krátce po agresi Aliance vůči Srbsku, očekávali plnou a formální nezávislost avšak to nebylo možné, protože Rezoluce RB OSN č. 1244 z června 1999 předvídala úplně jiný vývoj událostí. Pět let uběhlo v boji mezinárodního práva na  jedné straně a albánských aspirací na území a nezávislost na straně druhé.

Během těchto pět let přežili kosovští Srbové golgotu. Dvě stě tisíc jich bylo vyhnáno z regionu, s příslušníky jiných etnických skupin celkem okolo 250.000 osob. Přes 1000

„Světový tisk udělal z bitvy o Srebrenici cosi jako Stalingrad. Mezi tím, čemu nějaká velmoc věnuje pozornost a mocí médií existuje jakýsi druh dialektického vztahu. V rámci naší práce tím dochází k jistému pokřivení. To, co se snažím dělat, ačkoli bez velkého úspěchu, je toto pokřivení napravit.“ (Komentář generálního tajemníka OSN Butruse Butruse Ghálího z doby, kdy armáda bosenských Srbů dobila město Srebrenica.)

Zdá se, že srebrenický masakr se pro mnoho zastánců „nového intervencionalismu“ stal sine qua non přítomnosti Západu na Balkáně. Názor, že Armáda Republiky Srbské (VRS) zorganizovala a provedla předem promyšlený masakr 7000 neozbrojených muslimských mužů, se stal klíčovým prvkem kolektivního líčení Srbů jako genocidních agresorů.

Není třeba zacházet do přílišné hloubky či dokonce přecházet na srbskou stranu, aby byl objeven trochu jiný pohled na tuto kapitolu balkánského příběhu, než jaký podávala CNN. Zcela jiný pohled pochází z řad Armády Bosny a Hercegoviny (ABiH), jinými slovy armády muslimské kliky v Bosně podpořené Spojenými státy.

Žalobce Mathias Marcussen skončil svoje vystoupení před tribunálem ICTY s požadavkem 28 let odnětí svobody pro předsedu Srbské radikální strany Vojislava Šešelja. Ten po skončení vystoupení žaloby, kontaktoval z vězení v Scheveningenu svůj právní tým, který sleduje průběh vystoupení žalobců z Bělehradu. A se smíchem komentoval obvinění a výši trestu „no slyšeli jste ty nesmysly“. To byla první slova, která řekl svým právním poradcům.

"Voja je v dobré náladě a všeobecně se smíchem komentoval míru amatérismu

GERALD CELENTE, proslulý trendový prognostik z USA, vidí nejbližší budoucnost bledě: „Celá Amerika už jen posluhuje dluhy. Všichni pracují na banky. Až se země zhroutí, nastane celosvětově období temna podobně jako po pádu Říma."

„Není lepšího trendového prognostika, nežli je Gerald Celente. On ví, o čem mluví," vysekla televize CNBC poklonu rodákovi z newyorského Bronxu. Podle amerického tisku Celente precizně předpověděl bur­zovní krach roku 1987, rozpad Sovětského svazu, asijskou měnovou krizi sklonku de­vadesátých let i aktuální finanční krizi. Ve své show jej hostila Oprah Winfreyová. Od roku 1980 vydává čtvrtletník Trends Jour­nal. V něm nešetří kritikou zejména ame­rického establishmentu. Kanceláře jeho

Ve Federaci Bosny a Hercegoviny (BaH) oslavují 1. března jako Dne nezávislosti BaH, který posle názoru politických stran v Republice Srbské (RS) je datem, kdy začala krvavá válka v BaH.  Již po celá léta se okolo tohoto data v bosenském parlamentu lámala kopí stejně jako mezi běžnými občany, ale pořád se zapomíná na skutečnost, že toto datum jako oficiálně uznávaný a legalizovaný svátek Bosny a Hercegoviny neexistuje.

„Tento takzvaný svátek, který slaví na polovině území Bosny a Hercegoviny, je především nezákonný, protože postup, při kterém se referendum 29. února a 1. března 1992 konalo, byl zcela nedostatečný. Podle SNSD (Svaz nezávislých sociálních demokratů) dnešní Bosna a Hercegovina nevznikla ani v roce 1945 ani v roce 1992. Byla vytvořena až Daytonskou mírovou dohodou.“ To řekl člen hlavní rady SNSD Srdjan Mazalica. Uvedl, že 1. března je v podstatě datum, které znamená rozpad a ne svátek nezávislosti Bosny a Hercegoviny. Mazalica říká, že takový vztah Federace BaH k tomuto takzvanému svátku varuje Republiku Srbskou, aby v parlamentu Bosny a Hercegoviny všechno pro zachování hlasování podle národnostních entit.

Pečat: Paní Walshová, strávila jste několik let v Kosovu prací pro mezinárodní společenství. S jakými představami o tomto kraji jste přijížděla, jak jste byla na tuto práci připravena, jaké instrukce vám byly před vaším příjezdem poskytnuty a s jakými představami jste odjížděla?

I když do začátku místních voleb v Bosně a Hercegovině zbývá ještě přibližně sedm měsíců, zůstává otázka komunálních voleb ve Srebrenici stále otevřená, kvůli požadavkům bošňáckých politiků, aby v tomto obvodě byly volby uskutečněny dle zvláštních pravidel platných pouze pro tento obvod, a to stejných jako před čtyřmi roky.

Srbští politici jsou proti tomu, neboť nevidí důvod, aby pětina místních obyvatel, kterou tvoří Bošňáci žijící ve srebrenickém obvodu, rozhodovala za zbylé čtyři pětiny Srbů, o to spíš, když si místní Srbové už léta stěžují, že je místní bošňácké úřady

Americká trojhlavá rusofóbní saň: Brzeźiński, Albrightová, McCain.

Moskva - prominentní jugoslávský a srbský diplomat, bývalý velvyslanec Jugoslávie v Ruské federaci, Borislav Miloševič, poskytl rozhovor vlivnému moskevskému týdeníku Odnako.
„Fakta“ zveřejnila druhou část tohoto interview:

Myslíte si i vy, že by Rusko chtěli rozkouskovat jako Jugoslávii, kdyby nemělo

Někdy můžeme slyšet názor, že kritika americké zahraniční politiky je zejména ruským koníčkem, údajně způsoben nesplněnými imperiálními ambicemi. Nicméně, na Západě je také poměrně nemálo nezávislých odborníků, kteří hledí s obavami na tendenci Spojených států ke světové nadvládě. Mezi nimi je i americký politolog a ekonom William Engdahl, který napsal pět knih a stovky článků o zdrojích anglo-americké rozpínavosti, o téměř staletém boji USA o ropu a příčinách současné hospodářské krize. Rodák z Texasu vystudoval na prestižní Princetonské univerzitě a získal doktorát v oboru ekonomie ve Stockholmu. Posledních dvacet let žije v Německu, kde působí jako ekonomický poradce. V rozhovoru pro Nevsko Vreme (St.Petersburg, Rusko), William Engdahl uvedl svůj názor na příčiny rozmachu a soumraku USA a jak se v současné mezinárodní situaci chová Rusko.

Ke svým současným názorům jsem nedospěl hned. Jako dítě studené války jsem už

Pozorně jsem si přečetl text Tanjugu uveřejněný v Politice 6. února 2012 s nadpisem „13 let od začátku jednání v Rambouillet“.

Chtěl bych Vás upozornit, a jestli dovolíte i čtenáře „Politiky“, na jistá přehlédnutí, mezery a nejasnosti v tomto textu.

Za prvé, srbsko-jugoslávská delegace byla do Rambouillet pozvána proto, aby jednáním s delegací Albánců z Kosova a Metochie dosáhla mírového, kompromisního

Státní vedení nepochybuje o nepodjatosti Johna Williamsona, bez ohledu na to, že působil v misi (UNMIK), kterou Carla del Ponte označila za překážku při vyšetřování obchodu s lidskými orgány.

Hlavní žalobce týmu mise EULEX^1/ , americký diplomat John Clint Williamson, který má za úkol vyšetřit informace ze zprávy Dicka Martyho o obchodu s lidskými orgány v kauze „Žlutý dům“, působil v UNMIKu^2/ nedlouho poté co Bernard Kouchner z vedení mise OSN odešel.

Bývalý prezident Republiky Srbské (BiH) Radovan Karadžič má v dalších dnech jedinečnou příležitost, jak při křížovém výslechu experta obžaloby polského policejního inspektora Tomasze Blaszcsyka dokázat, že v červenci roku 1995 v hangáru v Kravici u Brtunce, nebyla spáchána žádná genocida, a také vyzvat k zodpovědnosti všechny dosavadní svědky, kteří po celá minulá léta tvrdili, že na tom místě viděli tisíce zabitých muslimů.

Na tuto skutečnost upozornil v rozhovoru pro „Vesti“ bývalý novinář Dr. Zoran Petrović Piroćanac, jehož nahrávky a záznamy z událostí v Kravici z 13. a 14. července 1995 tvoří základ pro svědectví polského policejního inspektora Tomasze Blaszcsyka .

„Karadžićův právní tým měl již příležitost na základě analýzy mých záběrů dokázat, že se v Kravici neodehrála genocida ale válečný zločin, a od soudního senátu požadovat trest pro všechny svědky, kteří křivě svědčili o tomto incident, resp. tvrdili, že viděli něco, co podle ukázek video záznamu neexistuje.“

Co konkrétně myslíte?

S Novým Reportérem hovořil Thomas Fleming, předseda Rockford Institutu a redaktor magazínu Chronicles v americkém státě Illinois. Jde o jednoho z předních politických analytiků paleokonzervativní orientace v USA. Je třeba dodat, že příznivci této školy trvají na své loajalitě k zásadám původního kozervativismu a distancují se od neokonzervativismu, který nabyl velkého vlivu v posledních několik destetiletí ve Washingtonu.

Brusel / Bělehrad – Skutečnost, že na Kosovu nebyl ani jeden z hlavních podezřelých z organizovaného zločinu obžalován, vrhá stín na působení Eulexu, kvůli čemuž vyjádřili kritiku této mise i poslanci Evropského parlamentu, píše portál EUobserver.

Ani čtyři roky po příchodu největší policejní mise EU na Kosovo nebyly vzneseny obžaloby proti hlavním podezřelým z organizovaného zločinu, což vyvolává

Bývalý plukovník Jugoslávské národní armády (JNA) Ratko Katalina, který byl raněn v ulici Dobrovolnická (Dobrovoljačka) v Sarajevu v květnu 1992, je přesvědčen, že stejní lidé, kteří byli spolupachateli útoku na kolonu JNA, nyní o tomto případu rozhodují.

Katalina uvádí, že kolona JNA byla napadena ze zálohy při svém ústupu. Během útoku byli zajati skoro všichni praporčíci a vojáci, z nichž byla část popravena, část ponechána v zajetí a další část raněna.

"Byl jsem zraněn ve středu kolony, který se ihned zastavil, a tato část padla do pasti.

Franko Drljo, bývalý příslušník chorvatské armády v jednotce Mladena Markače, ve vesnici Grubori u Kninu 25. Srpna 1995 po operaci „Bouře“ bestiálně zavraždil šestici Srbů, starce a stařeny.

Frano Drljo, bývalý příslušník chorvatské armády v jednotce Mladen Markače, brutálně zabil šest Srbů, starce a stařeny ve vesnici Grubori blízko města Knin 25. srpna 1995, po skončení operace „Bouře“, řekl v Záhřebu svědek procesu, při kterém se projednávají válečné zločiny.

Americký politický analytik Stephan Mayer prohlásil při příležitosti 20. výročí rozpadu Jugoslávie, že poslední kapitola rozpadu ještě není dopsána, upozornil na možnost rozpadu Bosny a Hercegoviny do dvou popřípadě třech států. Jak píše ve svém článku, který poskytl, agentuře SRNA a ze kterého citujeme.

Po skončení občanské války v BiH a podpisu Daytonské dohody v roce 1995, političtí vůdci na západě věřili a předpokládali, že se Bosna a Hercegovina brzy stane stabilním, multietnickým a demokratickým státem. S tímto cílem se západní mocnosti především USA, Velká Británie a Francie ujaly řízení a správy v tomto státě.

Do značné míry se současné postoje a praktiky Západu neliší od praktik, používaných na Balkáně cizími vládami v minulosti, předepisování a nařizování opatření, která považovaly za moderní, progresivní a perspektivní ze svého pohledu, bez ohledu na mínění místních obyvatel a jejich kulturních a náboženských tradic. A jako v minulosti také nyní se místní političtí vůdci bouří proti „inteligentní a hlubokomyslné“ politice, v tomto případě Washingtonu, Londýna a Paříže.

Před nedávnem se v Bělehradě objevila kniha Nikoly Vrziče "Tajemství bělehradských depeší". Jsou v ní uveřejněny dokumenty amerických diplomatů z let 2006 až 2010 týkající se Srbska, které prozradily stránky WikiLeaks. Autor z nich vyvozuje, jak vedení země i srbská diplomacie, až na jisté výjimky, po léta svému lidu lhali, až byli při svých lžích chyceni. Svou knihu označil za ságu o lži, zradě a hanbě.

Depeše amerických diplomatů dokládají, že v roce 2006 ministerský předseda Srbska Koštunica a prezident Tadić vyjadřovali obecné mínění o Kosovu v tom smyslu, že jeho nezávislost nepřipadá z pozice Srbska v úvahu. Vášnivost Koštunici v tomto směru přesvědčila Američany, že rozhovory s ním nemají smysl. Pochopili, že se bude bít za Kosovo do samého konce, a proto se zaměřili na Tadiće.

Z depeší je jasné, že plán na nezávislost Kosova byl už dávno upečen ve Washingtonu. V soukromých rozhovorech to Američané považovali za hotovou věc a "od Srbů očekávali, že to pokud možno lehce stráví, nebudou překážet a nebudou nijak činorodí". (str.19) Oběma srbským představitelům doporučovali jako vhodnou

Sarajevo - Prezident Federace BaH udělil milost bývalému veliteli muslimské armády v Srebranici Naseru Orićovi a zrušil čtyřletý podmíněný trest.

Orić tento trest odpykával za nezákonné nošení zbraní a munice, takže tímto je mu znovu umožněno nosit zbraň bez hrozby, že skončí ve vězení.

Kromě Oriće, prezident Federace BaH Živko Budimir udělil milost dalším několika vězňům, mezi kterými jsou vrazi, zloději a trestanci za sexuální delikty, přináší

Zpráva webu pressexpress.eu o televizním dokumentu Tajná historie plánu Podkova, který nedávno odvysílala bulharská televize BTV (komerční kanál Donalda R. Murdocka) je nesmírně zajímavá. Nikoli svým obsahem, ale načasováním. Bývalá ministryně zahraničí Bulharska - Nadežda Nejnski vzpomíná, kterak odhalila světu tajemný plán Srbů na genocidu kosovských Albánců.

Je dobré vyjasnit několik okolností. Předně, kdo tuto informaci sděluje. Nadežda Nejnski (dříve Michajlova) byla v době bombardování Jugoslávie ministryně zahraničí vlády premiéra Kostova, nyní je europoslankyně (křesťansko-demokratická frakce) a předsedkyně Modré koalice pravicových stran (výčet všech jejích současných funkcí by byl delší než tento článek).

„Nadeto“, jak se jí v Bulharsku něžně říká, je diplomatem nové generace

Sofie – Bývalá bulharská ministryně zahraničních věcí přiznala, že ságu „Operace podkova“ napsala vláda tohoto státu bezprostředně před útokem na Jugoslávii, a že ona tento plán, nezkoumajíc věrohodnost údajů předala Německu.

Dokument s názvem „Operace podkova“ sepsala bulharská vláda, i když její zpravodajská služba vyjádřila výhrady ohledně jeho obsahu, řekla bývalá ministryně zahraničí Naděžda Nejinska, která v té době měla příjmení Michajlova.

„Možná, kdybych nebyl prezidentem republiky, byl bych i já nespokojen a rozhořčen.“

Boris Tadić, prezident Srbska, B92

„Je paradoxem chodit do školy, vzdělávat se, pracovat a při tom vědět, že jednoho dne už nebudu žít?“

Mirko Cvetković, premiér Srbska na otázku „není-li paradox, abychom toužili po

Moderátorka televize Republiky Srbské (v Banja Luce) mi položila otázku, na kterou jsem byl od minulého týdne, kdy jsem přistál v Bělehradě, dotazován každý den: „Co si myslíte o šancích Srbska získat v dohledné době kandidátský status na členství v EU?“

Odpověděl jsem, jak odpovídám vždy: „Moc velké nejsou.“ O méně než hodinu později se moje prorocké schopnosti potvrdily. Chorvatsko: Da, Srbsko: Ne.

Nevím, kdo si skutečně myslel, že by Srbsko onen tolik vytoužený status získalo.

Příklad typického útoku z dnešních dnů v Novém Pazaru:

28. 12. 2011 podal Uroš Nišavić, jáhen Srbské pravoslavné církve v Novém Pazaru, oznámení na místním policejním oddělení na neznámé pachatele, kteří jej při parkování v centru města nedaleko základní školy „Stefana Nemanjiće“ slovně napadli. Z podání ze dne 28. 12. 2011 citujeme:

Nejméně 8.255 Srbů bylo zabito v Sarajevu v letech 1992 až 1995. Zjistil to Institut pro vyšetřování srbského utrpení ve 20. Století.

Mimo to dalších 860 osob je stále nezvěstných.

Z Institutu oznámili, že míra možné chyby je 3% a že seznam se ještě prověřuje.

Spolupracovníci Institutu zjišťovali fakta pomocí svědků, kteří byli zavřeni v lágrech, lidí, kteří žili v Sarajevu po celou dobu občanské války a členů rodin, kteří přežili zločiny. Tam, kde byly pobity celé rodiny, svědčili jejich sousedé a přátelé.

Do pašování zbraní na Kosovo je zapletena i jedna německá společnost. Vyplynulo to z vyšetřování organizované trestné činnosti. Agentuře SRNA to potvrdila mluvčí EULEXu Irina Gudeljevićová.

Odmítla komentovat rozhodnutí Německa o zavedení embarga na dovoz zbraní na Kosovo, ale potvrdila, že oddělení pro vyšetřování organizovaného zločinu Policie EULEX 5. října provedla akci, při níž bylo zatčeno šest osob a vykonána domovní prohlídka na 12 místech na celém území Kosova, včetně soukromých bytů, firemních

Německá kancléřka Angela Merkelová navštívila 19. prosince Kosovo a povzbuzovala kosovské Albánce, aby bojovali proti korupci, „chovali se odpovědně“ a „nevyvolávali napětí“. Nicméně se zdá, že její hlavní poselství bylo zaměřeno na Srbsko. Dala jasně najevo, že podle Německa se Srbsko nestane členem EU, dokud se nevzdá Kosova.